wz
Zpět na DeDyho WEB
 
   
 
   
 
   
 
   
 

Travian – WEBová online hra

Recenze – 29. 8. 2009

V posledních letech se online hry v internetových prohlížečích teší značné popularitě. Důvodů dokážu vyjmenovat hned několik. Mezi ty hlavní řadím jednoduchou dostupnost a cenu, která je nulová, pokud hráč nechce získat výhody ve hře. Ovšem pokud hráč do hry pronikne a zatouží získat něco navíc, musí již zaplatit. Cena za hru se tak nenápadně účtuje po malých částkách skrze internetové bankovnictví, či SMS. A jakou cenu za hraní Travianu, jsem zaplatil já?

Hlavní rysy hry:
strategická, chamtivá, časově náročná, promyšlená.

Ve světě Travianu se střetávají tři historické národy: Římané, Germáni a Galové. Jedná se tedy o hru čistě strategickou, která probíhá v reálném čase s desetitisíci hráči po celé ČR v internetovém prohlížeči. Grafika hry je uzpůsobena browseru báječně. Je jednoduchá, přesto malebná, ale hlavně přehledná. Hráči zobrazuje vesnici a její blízké okolí, na kterém se nachází pole, hory, lesy a bahniště, jako zdroje surovin. Hráč má za úkol se o jemu přidělené místo na mapě starat tak, aby ekonomicky vzrůstal a rozvíjel svou provincii, čímž narůstá jeho populace. Systém je přitom velmi dobře vymyšlen a funguje báječně. Hráč je nucen přemýšlet a počítat tak, aby nejefektivněji dosáhl daného cíle. Záleží čistě na hráči jak toho docílí, zda vojensky, obchodně či diplomaticky. Stejný cíl mají i ostatní hráči na mapě. Ti v blízkém okruhu od začínající vesnice přitom nejsou nijak ekonomicky a populačně silnější, protože byli do hry umístěni zhruba ve stejný čas registrace a navíc mají několikadenní ochranu před útoky. Hra je tak zpočátku vyrovnaná a každý má téměř stejné šance.

Mapa hry je obrovská. Vejde se na ní více jak půl milionu vesnic a poslat obchodníka do blízké vesnice může zabrat i 10 až 15 minut reálného času. Hráč tak učiní rozhodnutí a pak čeká klidně i hodinu na jeho výsledek. Lze tak vyslat nejen obchodníka, ale též armádu či špióna. Naštěstí ti vojensky silní jsou na mapě vzdáleni nejen několik hodin, ale klidně i dnů.

Na začátku hry, který se odehraje během jednoho reálného týdne, není po hráči vyžadováno mnoho rozhodnutí a času u PC. Vše probíhá za asistence rádce, který hráči sdělí co má právě dělat. Stačí se do své vesnice připojit 2× denně (ráno a večer) a je odehráno během 15–20 minut. Člověk, který u PC pracuje si řekne „báječné, to můžu hrát i v práci“. Jenže po dvou týdnech, kdy hráčova vesnice má populaci více jak 100 obyvatel a disponuje pár vojáky, je náhle vyžadováno 30–50 úkonů za den. Hráč tak sedí nad internetovým prohlížečem a čumí, jak dopadne armáda, vyslaná rabovat sousední vesnici, aby mohl rozšířit produkci jednoho ze surovinových zdrojů ve své vesnici. Dochází tak k tomu, že hráč přemýšlí nad tím, co a jak udělat. Jenže ve skutečnosti nehraje, jen spekuluje, zda udělat to či ono. Nakonec stejně nic nového nevymyslí a vrátí se zpět k práci. Jenže po několika desítkách minut se ke hře vrátí a kontroluje, jestli se nestalo to či ono nebo tam to.

Zásadní rozhodnutí přišlo asi po 3 týdnech hraní. Měl jsem populaci na 140 a chystal jsem se trénovat kavalérii pro útoky. V blízkém okolí jsem měl na mapě jediného konkurenta, jímž byl můj bratr, který mě do hry vtáhl a báječně jsme tiše spolupracovali. Došli jsme nakonec společného názoru, že je hra příliš časově náročná a z hlediska pracovního omezující. Svůj účet jsem předal blízkéu hráči, který téměř hned po té, změnil heslo a...

Verdikt:
Osobně jsem se u hry výtečně bavil. Stavět a vylepšovat budovy ve vesnici, vymýšlet strategii obrany před případným útokem, špehovat sousedy jak na tom jsou, budovat armádu a posílat vojáky rabovat vedlejší vesnice, to vše je velmi povedené. Přesto má hra jednu velkou slabinu. Hráč, který může sedět u PC celý den a téměř okamžitě stavět další surovinové zdroje v momentě nastřádání potřebných surovin, má časovou výhodu v produkci materiálu. Už vůbec nemluvím o lidech, kteří jsou schopni denně vyslat 20 a více rabujících útoků. Ti si brzy získají ve svém okolí vojenský náskok a pokud si ještě zaplatí za dodatečné funkce, které zvyšují produkci o 25 % či útok nebo obranu o 10 %, je frustrace okolních hráčů více než pravděpodobná. Pravda, je možné uzavírat aliance či tiché dohody o podpoře vojenské či materiální. Ale i tak. Svět, který je založen na získávání majetku, nemůže být příliš ohleduplný a je to boj jako o život. Jsem rád, že jsem za tuto zábavu nemusel platit, protože čas nutný k dohrání je obrovský a cena v podobě času, je dle mého názoru mega-lo-manská. Proto dám přednost herní konzoli, která má jedinečnou vlastnost – zapnu, hraji hodinu či dvě, vypnu a jsem vyblbnutý zase na pár dnů s čistou hlavou. Ano, musím za zábavu zaplatit, ale čas věnovaný práci…

Hodnocení:   (3/5)

Zpět na DeDyho WEB