Carcassonne (základní hra) 31. 1. 2008

Na Vánoce 2007 mi Ježíšek pod stromečkem nadělil pěkné překvapení v podobě stolní hry Carcassonne. Jedná se o poměrně jednoduchou, přitom rozmanitou strategickou hru, možnou hrát ve 2 až 5 lidech. K mému překvapení krabice obsahovala poměrně málo prvků, potřebných ke hraní. Je to 72 kartiček s motivem krajiny, 40 dřevěných figurek pro pět hráčů (8x5), tabulku pro počítání skóre a herní pravidla sepsaná na A4.

Carcassonne je založen na jednoduchém herním principu, který zatím každý hráč, co s námi hru hrál, pochopil během první partie se vším všudy. Nebudu popisovat herní pravidla. Ve zkratce: jde o to vykládat karty s motivem krajiny tak, aby tvořily cesty, města a louky. Je ale nutné kartičky k sobě přikládat logicky, aby na sebe navazovaly. Přitom si hráč umisťuje své figurky na strategicky zajímavá místa jako jsou města, cesty, kláštery a louky, což přináší body. Pro začínajícího hráče, to může po přečtení pravidel přivodit mylnou iluzi, že je hra hodně složitá. Tato iluze se samozřejmě po odehrání první hry vytratí, páč není oprávněná.

Vývoj mapy je tak zcela na hráčích a její tvorba je to nejzábavnější. Vymýšlet, jak právě náhodně vytaženou kartu umístit, aby přinesla nejvíce užitku nebo škod oponentům je natolik variabilní, že žádná další hra se nepodobá těm předcházejícím. Hráč se tak nesoustředí na počítání bodů, ale na kreativní část hry. Pravda, body jsou důležité k výhře, jenže Carcassonne má vítěze až do konce hry nejasného, díky finálnímu počítání bodů po umístění poslední karty s krajinou. Člověk tak kolikrát jen spekuluje, co bude zajímavou investicí a co ne, protože není jasné, jakou další kartu si vytáhne. Zajímavou možností je i spekulování na téma, jaké karty jsou ještě v balíku a které už jsou součástí krajiny. Je tak možné protihráče zajímavě zmást a svést na špatnou investici :o)

S ženou jsem tak ve dvou lidech absolvoval mezi vánočními svátky hodně her. Přesto nás nijak neomrzela, i když jsme si každý stavěli svoji půlku mapy a jen sem tam parazitovali a počítali s tím, co je již jisté. Jenže čím více jsme Carcassonne hráli, tím více jsme se těšili, až se sejdeme ve více lidech. Čtyři lidi hru změnili. Člověk musel rázem spolupracovat nebo bojovat o každý kousek na mapě a záruky přitom žádné. Parazitování tak najednou vedlo k záludné spolupráci, která visela na tenkém vlásku důvěry. Hrát si na své jisté a vypočítavě útočit podle právě získané karty, rázem ukazovalo na pravé úmysly, které se mohli a nemuseli vyplatit. Vývoj hry určovala náhoda, právě vytažené karty, která se někomu hrozně moc hodila a druhého přiváděla k zoufalství s komentářem "už zase". Ve výhodě tak byl ten hráč, který si dokázal vytvořit takové investice, které vyžadovaly karty různého druhu.

Od hry tří lidí jsem očekával změnu. Myslel jsem, že hra bude více útočná. Omyl. Carcassonne si ponechal svůj hlavní půvab tvorby mapy s občasným parazitováním. Každý z nás se tak snažil budovat si vlastní část mapy a počítat hlavně s tím co je jisté a v momentě kdy se právě získaná karta moc nehodila, ji využít k útoku.

Hodnocení:   (5/5)

Verdikt:
Základní hra mě dost oslovila a po mnohahodinovém hraní s ženou nepřestala bavit. Je potřeba u ní myslet, i když se jedná o hru s velkým faktorem náhody právě získaná karty s krajinou. Tvořivost Carcassonne je natolik půvabná, že je radost pohledět na vytvořenou krajinu s městy a cesty. Navíc má hra neuvěřitelnou vlastnost. Tou je možnost hrát ve 2, 3, 4 a 5 lidech bez zásadní změny průběhu a stylu hraní.
Jediné co nemůžu potvrdit je, že se hra opravdu hodí i pro děti školního věku (8 let). Co ovšem potvrdit můžu, že Carcassonne je na rozdíl např. od šachů naprosto oddechovou záležitostí. Člověk si zahraje 3-4 hry (asi 2 hodiny) a cítí se odpočatý. Úžasné, uvolňující. To o šachách napsat nemůžu.